Pozdně barokní a klasicistní úprava zámku
Druhá etapa výstavby zámku se uskutečnila podle plánů Jana Filipa Joendela kolem roku 1750 (1754).
Jednalo se o zvětšení bočních křídel na dvojnásobek jejich délky. Zámecká budova byla spojena s bočními křídly.
Někdy mezi lety 1759 až 1776 došlo ke spojení bočních křídel do dnešního půdorysného stavu (předtím tzv. pavilonový efekt) a v jejich krovech vznikly obytné mezaninové prostory.
Došlo též k velmi kvalitní a bohaté úpravě výzdoby a vybavení interiérů v duchu nastupujícího rokoka, které se protáhlo na více jak 10 let. Tato stavební činnost plně respektovala a převzala vrcholně barokní členění fasád, avšak potlačila vznosný účin budovy jako vertikální dominanty celku.
Klasicistní úpravy se projevily především zvýšením bočních křídel o celé první patro a změnou jejich fasád (kolem roku 1800), opět dle plánů J. F. Joendela. Tímto srovnáním hladiny celé zástavby zcela definitivně zanikla vrcholně barokní gradace objektu.
Využití bočních křídel bylo následující:
Severozápadní křídlo obsahovalo mimo jiné zámeckou kapli, cukrárnu, cukrárenskou kuchyň, pokoj cukráře a další i tapetami vybavené pokoje s kamny, např. malovaný kulečníkový pokoj. Severovýchodní křídlo bylo především vyčleněno pro úředníky a sloužíci a mělo též černou kuchyň.
Koncem 18. století došlo ke sjednocení čestného dvora, který byl do té doby rozdělen na dvě části, na samotný dvůr a předdvoří.
Plán rozšíření křídel zámku a spojovacích krčků k hospodářským křídlům dvora, kolem 1750
Jižní průčelí zámku s barokní zahradou kolem roku 1780
Severní průčelí zámku kolem roku 1800
