HUDBA NA ZÁMKU VELTRUSY
Otakar Špecinger
Zámeckou hudební historii Veltrus nelze přirovnávat k obdobnému dění např. v Roudnici n. Labem, na Jezeří, v Bílině, Cítolibech apod. Vždyť veltruské dominium vzniklo poměrně pozdě a zdejší zámek sloužil hraběcímu rodu Chotků v podstatě jen jako oddychové sídlo. Od počátku ostatně vzbuzovalo pozornost především celkové kulturně-historické ztvárnění přírodního parku Ostrov (v původní dobové terminologii tzv. nádherná krajina), vedle něhož tu nejen hudba upadala postupně v zapomnění. Po důkladnějším prozkoumání dochovaných, třebaže velmi rozptýlených a bohužel už neúplných pramenů, se však ukazuje, že právě hudba zaujímala v minulosti chotkovských Veltrus důležité místo, jehož poznání nám poskytuje mnoho poučného a zajímavého.
Zakladatelem veltruského panství byl Václav Antonín Chotek (1674-1754), který ve 20. letech 18. století zbudoval na největším dolnovltavském Ostrově zámek, a v duchu tzv. pastýřského romantismu, zde vytvořil opravdový okrasný statek. Za tereziánského dvořana Rudolfa Chotka (1706-1771) se dominium stalo Fideikomisem.
Rozlehlý přírodní areál pak přivedl k největšímu rozkvětu Jan Rudolf Chotek (1749-1824), za něhož zde podpora hudby zřejmě vyvrcholila. Pokračovalo však ještě za Jindřicha Chotka (1802-1864), a dokonce i za Rudolfa Karla Chotka (1832-1894), než byl prohlášen marnotratníkem. Jedním z poznatků, které je ovšem nutno z hlediska tohoto tématu předeslat, je však skutečnost, že hudební historie zámku Veltrusy se vyvíjela nikoliv osamoceně, nýbrž v sepětí a prolínání s celkovými hudebními tradicemi dolního Povltaví, které přitom byly nevšedně bohaté. Od 16. století až do 1. poloviny 19. století se staly jejich hlavním centrem Velvary - a vytvořila je činnost nesčetných městských i vesnických kantorů-varhaníků, kteří kromě církevní hudby provozovali samozřejmě se svými odchovanci také světskou muziku.
Zřejmě díky tomuto prostředí pak mohli právě odtud vzejít např. velvarští skladatelé Jan Antonín Koželuh a Leopold Koželuh, početný houslařský rod Homolků a další nevšední osobnosti - až po nelahozevského Antonína Dvořáka, nehledě např. na mimořádné množství lidových písní, které mají svůj původ právě ve zdejší krajině. Základními hudebními středisky v dolním Povltaví, jako většinou i jinde, byly tudíž obce s farou, kostelem a školou. K chotkovskému panství náležela tři taková místa. Od samého počátku to byla farní ves Vepřek s lokálií ve Veltrusích, povýšenou teprve kolem poloviny 19. století na farnost - a od roku 1763 přikoupené městečko Chlumín.
V těchto místech, na školách i na kůrech pak působili zpravidla vynikající kantoři a varhaníci se svými pomocníky, tady organizovali své kapely a hráli s nimi nejen při lidových zábavách a obyčejích, nýbrž se rozmanitějším způsobem podíleli také na hudebním životě své vrchnosti. Dělo se tak při bohoslužbách a zámeckých koncertech, či během vzácných návštěv, loveckých událostí nebo slavností v proslulém parku. Docházelo k tomu v různých kombinacích a často i za přímé účasti panstva - k uplatnění přicházela jak díla předních (tištěných či opisovaných) skladatelů, tak také místní kantorské skladby.
Největší kapelou na veltruském panství byla po dlouhou dobu „muzikantská banda“ Z Chlumína. Hluboko od 18. století mívala kolem 20 členů většinou přímo z městečka. Spolu se zpěváky se těžko směstnávala na kůru krásného chlumínského kostela, kde však její produkce zřejmě opravdu přitažlivě vyznívaly, neboť Chotkové k významnějším příležitostem často a zřejmě i rádi přijížděli. Opačně - do Veltrus přicházela tato kapela s ohledem na dvojí dosti dlouhou pěší cestu méně často. Při lidových slavnostech se pak občas dělila na dvě až tři skupiny. Největší proslulosti přitom dosáhla za kantorování a řízení Josefa Maličkého, který svůj úřad zastával od roku 1799 do roku 1850, tedy plných 52 let. Údajně si na něho potrpěl právě Jan Rudolf Chotek, který ho zvával jako komorního hráče na veltruský zámek. Nějakou dobu hrál ostatně v této kapele mladý Josef Spitz (1809-1866) ze Zálezlic, později prý učitel Antonína Dvořáka v Nelahozevsi. Kapela z Vepřku, známá od samého počátku veltruského panství, mívala něco přes 10 hráčů. Kolem poloviny 18. století ji vedl kantor Jan Mayer a od roku 1762 do roku 1797 jeho syn a rovněž vepřecký učitel a varhaník Daniel Mayer. Muzika se mu stala posléze osudnou, zemřel ,,skrze pád“, když šel v noci z posvícenského hraní. Také jeho však měl předtím Jan Rudolf Chotek rád vedle sebe při zámeckých komorních produkcích. Z krátkodobých nástupců Mayera nás pak zaujme Josef Luver, výtečný fagotista francouzského původu, který se oženil s krásnou dívkou z Velvar. Kvůli častému hraní po vesnicích či na zámku mu však byla tato žena natolik nevěrná, že se v létě roku 1800 pomátl a musel být propuštěn. Jeho nástupcem se potom stal klarinetista Jan Janda, který vedl vepřeckou školu, kůr a kapelu do roku 1835. Za pomocníka měl výtečného varhaníka, houslistu a tenoristu Václava Liehmanna (1794-1875), ten po něm na Vepřku kantoroval do roku 1873. U něho se vyučil hudbě i mladší bratr Antonín Liehmann (1808-1879), později objevitel mimořádného talentu Antonína Dvořáka ve Zlonicích.
Pomocníkem vepřeckého Václava Liehmanna se stal hned od počátku Štěpán Benda (1817-1903), všestranný hudebník a skvělý tenorista. Oba tito učitelé byli po několik desetiletí pravidelně zváni na zámek, aby usedali k pultům často také vedle Jindřicha Chotka, za něhož se tu ovšem komorní hudba pěstovala v podstatě naposledy.
Štěpán Benda se pak roku 1840, kdy přešel na školu ve Veltrusích, postavil do čela veltruské kapely. Ta existovala od poloviny 18. století, mívala později až 25 členů, a protože byla zámku nejblíže, vrchnost ji nejčastěji zvala k zábavným produkcím či k tanci na zámku, k oslavám u jednotlivých pavilonů v parku apod. Štěpán Benda pak dokázal, že tato kapela dospěla skutečně k vynikající úrovní ve smyčcovém i dechovém obsazení- a mohla velmi dobře provozovat, abychom tak řekli ,,panský repertoár“.
Kantoři, kteří postupně stáli v čele tří kapel chotkovského panství, ovládali vždycky několik nástrojů, avšak podobně tomu bylo také u některých jejich dalších hudebníků. Proto i další z nich bývalí občas jednotlivě zváni na zámek, kde ovšem spolu s hraběcí rodinou muzicírovali také někteří úředníci velkostatku či myslivci, jak to bývalo v minulosti celkem běžné. Hrávalo a zpívalo se samozřejmě v různém obsazení, nástrojově i početně, od tria, usazeného na balkonku v hlavním zámeckém sále, až po komorní orchestr při větších oslavách. Některá jména těchto hudebníků se i s programovými údaji dochovala až dodnes, většinu však už nelze zjistit. Pro zajímavost však dodejme, že s vepřeckou kapelou účinkoval např. nějaký čas jako houslista jeden ze strýců Antonína Dvořáka hostinský Jan Dvořák - a dosti dlouho i další strýc Josef Dvořák. Tento trumpetista, známý tím, že nakonec prohrál někde nedaleko Řípu všechny své partesy v kartách a troubil potom už jen intrády při různých slavnostech, měl hodně dětí. A tak z nich sestavil kapelu, která potom několikrát hrála na veltruském zámku i v parku.
Zámek na Ostrově byl ovšem nejen letním, ale i reprezentačním sídlem hrabat Chotků. Spolu s „nádhernou krajinou“ si záhy získal a nadlouho udržel zaslouženou pověst neobvykle krásného místa - a to k němu přivádělo četné význačné návštěvníky. Přijíždějí šlechtici, vojáci, učenci či umělci - a známo je i několik panovnických návštěv. Marie Terezie sem zavítala už při své pražské korunovaci v roce 1743 a znovu i s manželem císařem Františkem Lotrinským u příležitosti dnes už plně doloženého prvního evropského vzorkového veletrhu či skutečné průmyslové výstavy roku 1754. Císař František navštívil Veltrusy roku 1804 a roku 1820 - a Ferdinand V. či VI. v roce 1836, všichni vždy s nemalým a skvělým doprovodem. Při těchto příležitostech byla pochopitelně provozována také hudba - u tabule, k tanci nebo při procházkách parkem či ohňostrojích. Obstarávali ji veltruští, vepřečtí a chlumínští lidoví muzikanti. Vždyť jiných tu pro takové účely ani nebylo. Dodnes o tom podávají jednoznačné svědectví zejména materiály veltruského rodinného i hospodářského chotkovského archivu. Vezměme např. návštěvu císaře Františka z roku 1820. Cestoval od Prahy k Drážďanům a dne 6. června se s průvodem zdržel ve Veltrusích. Kromě bohaté hostiny byla na programu prohlídka parku s jeho arkadickými zákoutími - a to pěšky, v kočáře a také s plavbou zámecké bílé flotily po umělém vodním kanále. K této události shromáždit hrabě Jan Rudolf Chotek do parku také tři zdejší kapely. Hrály každá zvlášť v malém i větším obsazení, a nakonec u tzv. šlajsny, tj. stavidla, všechny dohromady. Chlumínská čítala 19, vepřecká 11 a veltruská 13 lidí, dohromady tedy 43 hudebníků. Smyčce byly tentokrát vyloučeny, a panstvo tudíž poslouchalo v různých kombinacích „tureckou muziku“, kterou tvořil: 1 klarinet F, 6 klarinetů B, 2 pikoly, 2 fagot, 3 flétny, 4 trumpety, 6 lesních rohů, 1 velký buben, 1 malý buben, 2 činely, 1 půlměsíc, 1 triangl a 1 poštovní trubka. Ta byla mimochodem označena za výtečnou posilu. Zajímavé však je, že se ani zde, ale ani jindy na území veltruského dominia nesetkáváme s hobojem, jinde značně běžným. Pozoruhodné pak jsou také odměny za tuto produkci. Za dvě zkoušky a vystoupení obdrželo 43 účastníků z vrchnostenské pokladny celkem 78 zlatých. Kromě toho však zanechal panovník na místě 500 Zlatých odměnou všem, kdo se o jeho uvítání a přítomnost zasloužili. Hrabě Chotek z toho určil 25 zlatých pro veltruského kantora a pomocníka - a dalších 40 zlatých věnoval nikoliv hudebníkům, ale jejich dětem. Protože si muzikanti rádi popili, což býval tehdy všeobecný jev, mělo tím být zdůrazněno, že je to dárek rodinám. Chotkovští hudebníci účinkovali ovšem při nejrůznějších příležitostech, třeba při Střeleckých soutěžích zvaných „střelba ku ptáku“, které byly pořádány v sousedství Všestud. Nebo při Zasvěcování jednotlivých parkových objektů. Dochovaly se např. záznamy Odhalení dokončeného Chrámu přátel venkova a zahrad z léta 1794, kdy kromě dalších účinkovalo 5 sopranistek, 5 altistek, 4 tenoristé, 4 basisté, 4 klarinety, 2 lesní rohy, 4 clariny, 2 fagoty a tympány a kdy po tomto pěvecko-hudebním koncertě hrála hudba ještě i při večerním plese v zámeckém hlavním sále. Ještě mnohem velkolepější „muziky“ se pořádaly od dostavby Červeného mlýna až po uvedení chotkovského průmyslového cukrovaru v Úžicích do provozu, což představovalo skutečně velikou zdejší událost. Chotkovští hudebníci hrávali ale i při jiných příležitostech - samozřejmě také smutečních, pro panstvo či pro lid. Spojené hudby účinkovaly např. v roce 1771 při pohřbu Rudolfa Chotka do krypty ve veltruském kostele, nebo v roce 1812, kdy se ve Veltrusích zabil pádem s koně kníže Ferdinand Kinský, známý podporovatel Ludwiga van Beethovena. Když bylo jeho tělo převáženo do Zlonic, provázely ho zdejší kapely až za hranice chotkovského panství, jak to to přikázala Zámecká správa.
Konečně je nutno uvést hudební produkce, které jsou jako jediné o Veltrusích častěji citovány a snad všeobecně známy. Jednalo se o večerní lampionové slavnosti kolem zámku nebo v parku. Šlechta se při nich plavila kanálem na ozdobených bílých lodích, přestrojená školní mládež napodobovala při březích víly a skřítky. Hajný Král po dlouhá léta hrával vodníka - a hudebníci předbíhali po každém kousku celou flotilu, aby na nějakém dalším místě přednesli novou skladbu. K produkcím býval zejména za hraběte Jindřicha Chotka pozván lid z celého okolí a zúčastnil se jich několikrát rovněž mladý Antonín Dvořák, který pak měl patrně i tyto dojmy z dětství na mysli, když mnohem později komponoval svou operu Rusalka. Takové Zahradní slavnosti se několikrát ve Veltrusech konaly ještě i za rozmařilého hraběte Rudolfa Karla Chotka. Jejich tehdejším inspirátorem byl chotkovský vychovatel skladatel František Kavan (1818 - 1896) a hudebním tvůrcem už zmíněný „poslední starý český kantor“ Štěpán Benda, na jehož hudební mše panstvo také rádo chodilo do veltruského kostela.
Bendu ostatně ve Veltrusích v letech své proslulosti nejednou navštívil i skladatel Antonín Dvořák, jemuž se tento zapálený hudebník spolu s nelahozeveským Josefem Spitzem Stal předobrazem učitele v opeře Jakobín. Mnohokrát přece právě Benda vítal v čele dětského sboru u veltruského zámku představitele rodu Chotků, patronů místního kostela a školy, když se sem vracívali na léto. Zaslechneme-li tudíž překrásnou oslavnou píseň ,,Zdráv buď, ó pane náš...“, ocitneme se zároveň vždycky také v někdejších chotkovských Veltrusích.
Ještě mnoho zajímavého by bylo možno říci o hudební historii Veltrus. Vždyť zámek a park navštěvovali také mnozí jiní hudební skladatelé, zejména výkonní umělci. Uveďme alespoň už výše zmíněné velvarské bratrance. Mladší Leopold Koželuh (1747-1818) se těšil pohostinství Chotků ve Veltrusích delší dobu před trvalým odchodem do Vídně.
A starší Jan Antonín Koželuh (1738-1814) tu byl hostem Jana Rudolfa Chotka v posledních letech svého života, kdy představoval nejvyšší hudební autoritu v Čechách. Hrabě Jindřich Chotek zase pozval k delšímu pobytu na zámku mimořádně proslavenou sopranistku Kateřinu Kometovou-Podhorskou (1807-1889) a její tetu, kdysi rovněž jedinečnou pěvkyni Teklu Podleskou Batkovou (1764-1852). Také pianistka a skladatelka Kateřina Cibbini (1785- 1858), dcera Leopolda Koželuha, kterou obdivoval Frederyk Chopin, se ve svém pozdějším věku (když působila u pražského dvora excísaře Ferdinanda) těšila z delšího pobytu na veltruském zámku. Takováto pozvání k návštěvě Veltrus, kterých bylo ostatně více, měla sloužit především k oddychu umělců. Přesto, pokud jim to bylo věkově apod. možné, se zapojovali do účinkování, přičemž např. klavírní doprovod pěvců či pěvkyň obstarávali sami členové rodiny Chotků, v tomto směru většinou velmi erudovaní.
Slavných návštěv hudebních osobností bylo ve Veltrusích opravdu nemálo. Je však nutno podtrhnout, že hudební historie zámku, parku a chotkovského rodu se nevyvíjela odtažitě - v panské uzavřenosti. Ba právě naopak. Rozkvétala v trvalém, někdy poněkud neobvyklém, ale celkově velmi prospěšném prostupování a sepětí s lidovými hudebními tradicemi dolního Povltaví. Obě strany - zámek i podzámčí - se přitom neustále navzájem ovlivňovaly a je pochopitelně, že jadrné venkovské muzikantství se tak v příznivém ovzduší kultivovalo a široce ke svému prospěchu rozvíjelo. Dokladů pro toto tvrzení je dostatek. Je možné např. identifikovat alespoň částečně repertoár, který byl v 18. a 19. století na veltruském zámku a na panství uváděn. Byly to publikované i opisované skladby nejpřednějších domácích i evropských komponistů, ale i četná chrámová či světská díla zdejších kantorů a kapelníků. Při prohlížení namnoze obtížných a dobově progresivních partů se podivujeme umění někdejších prostých místních muzikantů, kteří se S nimi zřejmě dokázali plně vypořádat.
Potěšitelnou skutečností pak zůstává, že mimořádné hudební tradice, byt' ve změněných formách, přetrvávají ve Veltrusích i nadále. Jejich bohatým výčtem se tu nelze zabývat. Připomeňme alespoň, že po druhé světové válce, po odchodu Chotků z naší historie, bylo na čestném zámeckém dvoře či u Chrámu přátelství uvedeno několik operních představení - zejména Prodaná nevěsta a Dalibor Bedřicha Smetany - a ve dnech 27. a 28. května 1950 Rusalka Antonína Dvořáka. Od té doby pak neustále pokračující koncerty v zámku a v kostele Narození sv. Jana Křtitele dosvědčují, že Veltrusy i nadále žijí duchem své jedinečné hudební minulosti.
