Fideikomis je nezcizitelný majetkový soubor, jehož vlastnictví patří všem čekatelům, ale držitelem je v konkrétním okamžiku vždy osoba určená posloupností stanovenou zakladatelem fideikomisu a uvedenou ve zřizovací listině. Obvykle bývá osobou nejstarší žijící potomek zakladatele.
Jedná se v podstatě o druh děleného vlastnictví, spadající do období feudalismu. Bylo zřizováno hlavně šlechtici k jejich rodovému majetku. Tento majetek nebyl předmětem dědění a bylo zamezeno jeho drobení, zcizení a zatížení. Soupis majetku musel být uložen u soudu.
V českých zemích se Fideikomis zřizoval pouze se souhlasem císaře.V roce 1924 byl tento institut zrušen.
Chotkovský fideikomis
Zakladatel Fideikomisu hrabě Rudolf Chotek obdržel již v roce 1755 předběžný souhlas císařovny Marie Terezie k jeho zřízení. Zakládací listina je datována 1. března 1767 a nejvyšší konsens (souhlas) ze 13. února 1770, vložený do Zemských desek, povoluje Rudolfu Chotkovi zřídit v Jeviněvsi-Veltrusích "fidiocomissum familiae perpetumm in forma primogeniturae", tj. nedělitelné, nescizitelné, trvalé svěřenství, dědičné pro prvorozené mužské členy rodu.
Po Rudolfově smrti v roce 1771 se stává uživatelkou fideikomisu až do roku 1786 jeho žena Aloisie Stefanie Chotková, roz. Kinská. Ta vyplácí dědici panství ročně 8.000 zlatých.Tímto dědicem se stává synovec Rudolfa Chotka (měl pouze dceru), Jan Rudolf Chotek, syn Jana Karla Chotka (bratr Rudolfa). Po otci zdědil panství Bělušice a Nové Dvory, po strýci panství jeviněves-Veltrusy.
Při zřízení fideikomisu nebyla sestavena podorbná inventura. Teprve po smrti Aloisie Stefanie v roce 1786 pořídil Jan Rudolf Chotek separaci fideikomisního a alodiálního majetku. Po smrti Jana Rudolfa, mělo svěřenství přejít na jeho prvorozeného syna a potom pokračovat podle řádu prvorozenství, tedy s vyloučením jiných bratrů a jejich synů a ostatních agnátů, pokud by z této linie byli manželští prvorozenci. V záporném případě měl nastoupit po posledním držiteli nejbližší pokrevný po meči atd. Kdyby toto mužské potomstvo vymřelo, případně celý rod Chotků, měl nastoupit syn Rudolfovy dcery z prvního manželství (Jan M. Taaffe) a jeho mužské potomstvo, případně potom nevlastní zřizovatelův vnuk Rudolf hrabě z Vrbna a Bruntálu a jeho mužští potomci.
Vedle práva na užitek plynoucí ze svěřenství měl každý jeho držitel povinnost udržet fideikomis ve stavu, v jakém ho převzal, Z výnosů jej ještě zlepšovat, zařizovat a doplňovat. Proto z alodialní pozůstalosti vždy musel zůstavitel zhoršené nebo zničené součásti doplnit, případně nahradit.
Rozsah a správa fideikomisu:
1/ Statek Jeňoves (Jeviněves) a Holice (dnes Staré a Nové Ouholice) s mýtem z veltruského mostu
2/ ves Všestudy
3/ ves Dušníky a Vepřek
4/ ves Vojkovice
5/ jurisdikace nade dvěma svobodníky v Dušníkách
6/ statek Kozomín a Klomín (Chlumím) s manskými, k těmto statkům přikoupenými dvory (tzv. léno Postřižín)
7/ dvůr Lhotecký (Červená Lhota)
8/ pozemky přikoupené u dvora Jedibaba (Dědibaby)
9/ zřízený pražský dům č.p. 432/I "U Zlatého melounu" s přikoupeným domem Kaplánkovým v Praze
Od roku 1832 ještě palác na Malé Straně v helichově ulici, viz: Chotkovská sídla.
Středem fideikomisu byly Veltrusy se dvorem Ostrov (Insel), zámkem (Lustschloss) a správou panství.
Panství tvořilo: 1 městečko Chlumín, 18 vsí a díly v dalších 7 obcích a bylo souvislým územním celkem.
Panských dvorů bylo devět (Jeviněves, Chlumín, Netřeba, Kozomín, Úžice, Dědibaby, Červená Lhota, Ostrov a Postřižín) se zámky na Ostrově, Chlumíně a Kozomíně.
V poslední 1/4 18. století bylo na panství: 103 sedláků, 70 chalupníků a cca 400 domkářů. Domů bylo 493, rodin 576 (z toho 14 židovských) a 2.791 obyvatel.
Správu panství vykonával direktor, kterému podléhal důchodní, justiciár a písaři.
Na jednotlivých dílech panství byli purkrabí, na dvorech správci, ve vsích rychtáři.
Celková výměna panství Veltrusy-Jeviněves činila 2.770 jiter panské a 6.375 jiter selské půdy, celkem tedy 9.145 jiter (1 rakouské jitro = 5.755 metrů čtverečních).
Hodnota panství činila kolem 300.000 zlatých
Zdroj: Otakar Špecinger a Jiří Tywoniak
