1/
CHOTKOVSKÉ ZÁMKY a TVRZE
Zámek Veltrusy (cca 1712-1945)
Zámek Veltrusy je významné dílo vrcholného barokního umění z počátku 18. století (cca 1706-1712) v půdorysu ondřejského kříže s čestným dvorem, který uzavírají alegorické sochy dvanácti měsíců a čtyř ročních období.
Stavitelem byl Václav Antonín Chotek (1674-1754), místodržící v Čechách, ve své době jediný žijící příslušník tohoto starého českého rytířského rodu, od roku 1702 svobodný pán, 1723 hrabě Českého království a od roku 1745 říšský hrabě.
Zámek byl postaven na panství Veltrusy-Jeviněves, které přinesla V. A. Chotkovi do manželství jeho žena Terezie Marie ze Scheidlerů. Projektantem byl zjištěn (teprve nedávno) G. B. Alliprandi. Předlohou veltruskému zámku byl zahradní palác hraběte Althana v Rossenau u Vídně.
Po roce 1750 došlo k rozšíření bočních křídel o dvojnásobek jejich délky.
Klasicistními úpravami prošel zámek po roce 1804. Kuželová střecha byla nahrazena kopulí a zanikly barokní fasády, které byly rehabilitovány až koncem 20. století.
Zámek byl do roku 1945 v majetku jediného rodu, hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína. Zásluha tato jest připsána hraběti Rudolfu Chotkovi (1706-1771), kterýžto syn V. A. Chotka, ministr financí a nejvyšší kancléř, vyhlásil na panství tzv. Fideikomis (nedělitelnost majetku). Sám byl velkým zvelebitelem veltruského panství, stejně jako Jan Rudolf Chotek (1749-1824), syn jeho bratra Jana Karla, ministr financí, činný i v dalších úřadech. Za jeho života se stalo zámecké panství nejkrásnějším areálem svého druhu v českých zemích.
Zámek Kačina (1822-1911)
Nejvýznamnější stavba empírové architektury v Čechách. Jako svoje letní reprezentační sídlo si ho nechal postavit Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1824, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého. Chotkové přišli na Kutnohorsko již v roce 1764, kdy Jan Karel Chotek koupil Novodvorské panství. Chotkové patřili mezi nejvýznamnější české rody a spravovali statky Bělošice, Nové Dvory (Kutnohorsko) a Veltrusy. Janu Rudolfovi však barokní novodvorský zámek příliš nevyhovoval a nechal si postavit Kačinu, která splňovala jeho nejpřísnější nároky na reprezentaci muže jeho postavení. Autorem architektonického návrhu byl dražďanský architekt Ch. F. Schuricht, ale samotnou stavbu realizoval pražský stavební rada J. F. Joendel a v posledních letech arcibiskupský olomoucký stavební rada A. Arche. Ke stavbě zámku byla zvolena jediná vyvýšenina v širokém okolí, zvaná v Kačinách, vyhovující požadavku klasicistní estetiky stavět význačné budovy tak, aby vynikaly nad svým okolím.
Průběh stavby však nepříznivě ovlivnil rakouský státní bankrot 1811, po němž byla stavba přerušena. I přesto byl zámek Kačina stavebně dokončen natolik, že se do něj mohl r. 1823 Chotek nastěhovat. Nedostavěn zůstal pavilon divadla s kaplí, jehož dostavby se majitel nedožil. Divadlo nechal dostavět Chotkův vnuk, Jindřich. Zámecká kaple zůstala nedostavěna dodnes. Rod Chotků žil na Kačině až do r. 1911, kdy zdejší větev rodu vymřela, a panství zdědil synovec posledního Chotka Quido Thun Hohenstein.
zámek Kačina
Zámek Velké Březno (1845-1945)
Patří mezi nejmladší, nejmenší, ale zároveň i nejpůvabnější zámky v České republice. Byl postaven mezi lety 1843-1845, a to pro tehdejšího nejvyššího purkrabího Českého království, hraběte Karla Chotka z Chotkova a Vojnína. Původní zámek byl postaven ve stylu pozdního rakouského empíru a Chotkův vnuk ho mezi lety 1885-1910 přestavěl ve stylu romantické neorenesance. Půvabné, do všech detailů zařízené zámecké interiéry vybavené dobovým nábytkem Vám připomenou život šlechtické rodiny Chotků na konci 19. století, tedy v době, kdy na zámku pobývala také Žofie Chotková, vnučka zakladatele zámku, která se později stala manželkou následníka habsburského trůnu Ferdinanda d´Este a která byla spolu s ním v roce 1914 zastřelena při sarajevském atentátu, jenž se stal záminkou k vypuknutí 1. světové války. Zámek je obklopen nádherným, na Ústecku jedinečným přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných stromů a keřů.
Nový zámek
Starý zámek ve Velkém Březně
Někdy v polovině 15. století zde vznikla tvrz. Roku 1528 ji Jan z Vartenberka prodal Salhausenům, kteří tvrz přestavěli na renesanční zámek s poplužním dvorem. Byl několikrát přestavován. V roce 1606 ho od Bedřicha Salhausena koupil Abraham Bock - 1628 odešli do Saska. Obec získal Karel Glich z Miltitz. Roku 1676 ji Glichova dcera prodala Žofii Anežce Dietrichsteinové ze Sebuzína. V roce 1721 ji sňatkem získal Ferdinand, hrabě Harrach. Ten nechal přistavět ke stávajícímu pivovaru 1753 novou budovu. Roku 1841 koupil celý majetek za 170 tisíc zlatých hrabě Karel Chotek (1783-1868), nejvyšší purkrabí království Českého. Dolní zámek věnoval synovi Bohuslavovi (manžel hraběnky Kinské a otec hraběnky Žofie, která byla spolu s manželem Ferdinandem d´Este zavražděna v Sarajevu).
Starý zámek
Zámek Chrámce (1864-1888)
Kolem roku 1843 se stal majitelem statku a zámku Johann Maxmilian z Ehrenberku. Po něm v letech 1864-1888 je vlastnil rod Chotků - Rudolf Chotek a jeho synové Rudolf a Emerich. Chrámce patřily do komplexu jejich statku Bělušice-Chrámce. Chotkové věnovali pozornost především výstavbě a rekonstrukci hospodářských objektů než vlastnímu zámku. Řešení staveb zde bylo zcela zastaralé - zámek byl vlastně součástí hospodářského dvora a park byl situován zcela stranou pouze podél jednoho křídla zámku. Před zámkem pak uprostřed dvora stály dvě chalupy a další hospodářské stavby jako kravín, vepřín, kolny a konírna, které přiléhaly bezprostředně k zámku. Chotkové zásadně změnili toto uspořádání. Rozšířili park kolem celého zámku, oddělili hospodářský provoz, zbořili objekty překážející v založení parku a zbudovali nový veliký objekt - špýchar. V něm byly soustředěny potřebné zemědělské provozy - v přízemí stáje pro 120 dojnic a 60 kusů mladého skotu a technické provozy jako šroťárna, v prvním podlaží nad stájemi byly služební byty a dvě patra sýpky se samostatným přístupovým schodištěm. Ze starých staveb byl ponechán vepřín, konírna a stodola. Z bývalé velké zelinářské zahrady u dvora byl ponechán jen zlomek k pěstování zeleniny pro zámek. Uprostřed hospodářského dvora byla zbořena lisovna vína a na tomto místě byl založen park s novou parkovou úpravou a vysázeny nové stromy.
zámek Chrámce
Zámek Třebešice (1764-1911)
První zmínka o vsi Třebešice je z roku 1309. V roce 1437 a znovu pak r. 1513 je zde doloženo rytířské sídlo, gotická tvrz. Tu nechali tehdejší majitelé Maternové z Květnice v 16. stol. přestavět na renesanční zámek.
Roku 1644 se majitelem stává Václav Rudolf Věžník z Věžník, který roku 1679 kupuje sousední Nové Dvory a obě panství tak spojuje v jedno. Samostatným statkem se Třebešice stávají opět v roce 1716, kdy je zdědil Josef Jaroslav Věžník. Ten pak přistupuje k barokní přestavbě tvrze na zámek. Nedokončenou stavbu ale roku 1725 prodává majiteli sousedních Nových Dvorů Antonínovi Pachtovi z Rájova. Ten své panství ale zadlužil a tak v roce 1728 kupuje Třebešice v dražbě uherský šlechtic Karel Batthyany. Ten pak přestavbu zámku dokončuje, ale v roce 1764 zámek prodává hraběti Janu Chotkovi. Chotkové však na Třebešicích nikdy nesídlili. Nejprve sedí na zámku v Nových Dvorech a od roku 1823 na nově vystavěném zámku Kačina.
zámek Třebešice
Zámek Ratměřice (1838-1898)
V roce 1822 připadlo panství hraběcímu rodu Chotků z Chokova a Vojnína. Z tohoto rodu vynikal jako pravý český kavalír hrabě Otto Chotek. Rozšířil a zvelebil zámecký park i oboru, do zámku snesl z různých končin krásné a cenné věci a stal se velikým dobrodincem místního kostela i chudiny.
V parku jsou evidovány vzácné dřeviny, zvláštností jsou dva sekvojovce obrovské v současnosti největší v České republice.
Na počátku 18. století se nový majitel janovského panství svobodný pán Jan Kořenský z Terešova rozhodl své sídlo přemístit do Ratměřic. Proto si zde nechal vystavět v barokním slohu s arkádami zámek. Podle popisu z roku 1750 měla budova v přízemí 3 pokoje, 3 klenuté místnosti, velkou kuchyň a sklep. V patře byla domácí kaple, vedle ní jídelna, dále 5 pokojů s komůrkou a sál. Vedle sálu byly 2 pokoje a komora. Z původní stavby si do dnešní doby zachovalo zdivo zejména v zadním křídle, kde jsou též zasypané staré sklepy.
Po vystřídání několika majitelů se o zásadní zlepšení stavu zámku a vytvoření přírodně krajinářského parku zasloužili hraběnka J. Chotková a její syn Otto v druhé polovině 19. století. Otto Chotek dal zámku novorenesanční podobu zachovanou dodnes - přestavěl ho na patrovou jednolodní budovu s arkádami a jednoduchou fasádou. Dřevěná otevřená chodba spojuje hlavní budovu s postranními trojkřídlým přízemním traktem.
V zámeckém parku v Ratměřicích rostou dva sekvojovce. Nechal je vysadit hrabě Chotek, majitel panství. První živé větve vyrůstají ve výšce 12 m, výška koruny je 32 m. Koruny jsou souměrné, ve spodní části spíše válcové, výše přecházejí v kužele. Kmen se k bázi souměrně rozšiřuje. Stromy rostou velmi rychle a pravidelně plodí. Mají měkkou, velmi tlustou kůru skořicové barvy, šupinaté, úzce trojboké, kýlnaté, zašpičatělé listy rostoucí ve šroubovici a vejcovité, asi 5 - 7 cm dlouhé, silně zdřevnatělé šišky. Stromy výrazně převyšují ostatní stromy v parku, takže při příjezdu do Ratměřic od východu vidíme vrcholy obou sekvojovců čnít jako věže. Druh pochází ze Sierry Nevady v Kalifornii. Ve vlasti tento druh dorůstá až přes 100 m výšky a stáří kolem 3000 let. Ratměřické sekvojovce mají výšku přes 45 m, stáří odhadujeme kolem 150 let a jsou největší v České republice.
Při odborném výzkumu se v ratměřickém parku určilo celkem 29 jehličnatých a 60 druhů listnatých stromů nebo keřů. Rostou v něm např. japonské jedle mikko a jedle Veitchova, překrásná jedle kavkazská či zajímavý Drh Jinan dvoulaločný, který je jedním z nejstarších rostlinných druhů vůbec. Roste zde i vzácný smrk východní, pocházející z Malé Asie.
zámek Ratměřice
Zámek Vlčkovice (1857-1925)
Dnešní zámek stojí v místech kde se dříve nacházela vodní tvrz. Tu nechal vystavět rod Flekovských z Vlčkovic na začátku 15. století. Po roce 1588 se na tvrzi vystřídala řada majitelů, mezi nimi od roku 1595 i Kašpar Kaplíř ze Sulevic na Neustupově, popravený roku 1621 na Staroměstském náměstí. Okolo tvrze se táhly vysoké valy a hluboké, široké příkopy napájené vodou z blízkého rybníka. Stará tvrz bylo stavení ode zdi a uvnitř dřevěné, obsahující nahoře dvě světnice, dole pět komůrek, kuchyni se světničkou, pekárnu, spižírnu a sklep. V polovině 17. stol. již byla tvrz zchátralá. Ve kterém roce se tvrz přestavěla na zámek není zcela jasné. Zbytky valů i příkopů se uchovaly dosud na třech stranách zámku, který byl na začátku 18. století přestavěn z tvrze. Dnešní podoba zámku pochází zčásti z barokní přestavby ve 2. polovině 18. století a dále z klasicistních úprav v 1. polovině 19. století. Od roku 1857 byl majitelem Vlčkovic hrabě Otto Chotek z Chotkova a Vojnína, jemuž patřilo také sousední janovské a ratměřické panství. V roce 1925 koupil vlčkovický statek a tedy i zámek dlouholetý nájemce František Počepický. Ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn.
zámek Vlčkovice
Zámek Volšovy (1873-1908)
Toto prastaré sídlo v roce 1045 daroval kníže Břetislav Břevnovskému klášteru. Jistě, o mnoho dříve před tímto datem, se zde rýžovalo zlato. A to je i jeden z důvodů, proč byly Volšovy v majetku kláštera skoro pět století. Někdy kolem roku 1541 kupuje statek Břetislav Švihovský z Rýzmberka, ale panským sídlem se stávají až za držení Koců z Dobrše po roce 1550. Tehdy zde byla postavena tvrz. Během 17. a 18. století byly provedeny barokní úpravy. Vznikl dvojkřídlý objekt s přistavenou zámeckou kaplí, ale to již byli vlastníky Dohalští z Dohalic. Sledovat střídání majitelů je skoro detektivkou, bylo jich hodně a když se roku 1873 panství stalo majetkem hraběcího rodu Chotků, prožívá panství svůj vrchol. V té době je u zámku poměrně veliký park a zahrada. Součástí areálu je mlýn a pivovar, jehož provoz byl ukončen po roce 1890. Chotkové panství v roce 1908 darovali českobudějovickým petrinům. Kongregace měla panství až do roku 1950, kdy jej zabral stát.
zámek Volšovy
Zámek Myslibořice (1760-1809)
Původně na jeho místě stávala tvrz, vystavěná snad již ve 12. století. V roce 1531 statek koupil Václav Chroustenský z Malovar, který nechal tvrz přestavět na renesanční zámek. V první čtvrtině 18. století jej Ondřej Kryštof Ostašovský z Ostašova nechal přestavět v duchu baroka, vedenou rakouským architektem Jakubem Prandbauerem. Ten se podílel i na úpravách zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. V roce 1760 panství zakoupil nejvyšší kancléř Království českého Rudolf Chotek za 192 000 zlatých. Po něm dědila jeho dcera Marie Brigitta, provdaná v prvním manželství za hraběte Jana Mikuláše Taaffeho, v druhém za hraběte z Kanálu (Canal) a která roku 1787 přikoupila Dukovany. Po smrti hraběte z Kanálu se dostaly do držení hraběte Josefa Taaffeho a to v letech 1809-1836. V roce 1836 se dostal do majetku Sinů, od nichž jej v roce 1921 odkoupil stát.
zámek Myslibořice na Moravě
Zámek Chlumín (1763-1945)
První zprávy o Chlumínu pocházejí z let 1310–1332, kdy byla zdejší tvrz v držení pražské patricijské rodiny Velfloviců. Později vystřídal řadu majitelů. V roce 1559 se v držení Chlumína uvádějí Kyšperští z Vřesovic, kteří na místě staré tvrze vystavěli novou renesanční tvrz, která se již nazývala zámkem, který měl časté majitele. V letech 1675–1726 patřil Údrčským z Údrče, kteří na přelomu 17. a 18. století zámek barokně přestavěli. Další úpravy byly prováděny v průběhu 18. století za majitelky zámku Anny Marie Toskánské. Po její smrti zámek vlastní vévoda Bavorský, který který je pak roku 1763 prodává hraběti Rudolfu Chotkovi. Touto dobou již zámek neslouží jako sídlo šlechty, ale Chotkové zde zřizují školu, současně zde bylo i sídlo farního úřadu. V roce 1859 zámek vyhořel, ale záhy byl opraven. Po roce 1945 zámek slouží k obytným a hospodářským účelům státního statku.
zámek Chlumín
Zámek Hlízov (1791-1911)
Po roce roce 1736 byl vybudován Kateřinou Schofmannovou, provdaná Wiederbergerovou, barokní zámek, který se zachoval bez větších změn dodnes. V roce 1741 získal Hlízov Václav Klusák z Kostelce, který stavbu zámku dokončil.
Další majitelé zámku, Antonín Jestříbský z Rýzmburka a kutnohorský měšťan Václav Janovický, již žádné stavební úpravy zámku neprováděli. V r. 1791 koupil Hlízov Jan Rudolf Chotek za 81.000 zlatých stříbra, za něhož zámek přestal sloužit jako panské obydlí a v zámku byla umístěna správa dvora a byty úředníků. Kolem roku 1800 prošel zámek emírovou úpravou. V roce 1911 se majitelem zámku rod Thun-Hohensteinů, jimž patřil až do roku 1945, kdy zámek přešel do vlastnictví státu.
zámek Hlízov
Zámek Záhořany (1846-1898)
Ve 2. polovině 17. stol. koupil Zahořanské zboží Jan, svobodný pán de la Coronna (Cron), který vystavěl na místě bývalé tvrze zámek. Jedná se o jedno až dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu se dvorem a vstupním kamenným portálem se znakem. Severní křídlo s arkádami, v severovývhodní části hranolová věž. Od počátku 18. století seděli na zámku hrabata Ogilvi, kteří ho prodali císaři Josefu II. Roku 1807 připojen k Ploškovicům, od nichž odprodány v roce 1846 hrabatům Chotkům.
zámek Zahořany
Tvrz Bělušice (1620-1925)
Zdejší tvrz je poprvé doložena v r.1408 jako majetek vladyky Vchyny, o němž je zmínka ještě v r.1421. V r.1465 držel ves Jiří z Truzenic.
Bělušice byly později střediskem většího statku, jenž vlastnil v r.1523 Jan Charvát z Berštejna. V r.1566 získali Bělušice páni z Bílé, ale už v r.1570 se vrátily opět do držení Charvátů. Neztratil je ani Jan Charvát při Konfiskacích po bitvě na Bílé hoře, protože byl v r.1623 ze spoluviny na českém stavovském povstání v l. 1618-1620 osvobozen. Po něm držela Bělušice Alžběta Charvátová, provdaná Chotková. Majetkem Chotků zůstal statek do první pozemkové reformy v r.1925.
Osudy zdejší tvrze nejsou podrobněji známy. J. G. Sommer (1833) uvádí, že v r. 1815 byly zbourány zbytky "zámku". Zřejmě však nešlo o destrukci celého objektu někdejší tvrze a při přestavbách hospodářského dvora za Chotků v 19. století bylo využito některých částí dřívější středověké budovy.
Do roku 1948 byl statek v majetku rodiny Baňků. Obytná část je obdélníková patrová budova s valbovou střechou, k níž přiléhají hospodářská stavení. Je zpevněna opěrnými pilíři, sahajícími skoro o poloviny její výšky.
Bělušice
Zámek Dukovany (1790-1810)
Původní objekt byl v roce 1790 přestavěn Marií Brigitou Taaffe (rozená Chotková) na pozdně barokní zámek s klasicistními prvky. Dva velké sály jsou vyzdobeny freskami moravského pozdně barokního malíře Josefa Winterhaltera. Zámek je obdélníková patrová budova s bočními přízemními křídly. V ose hlavního průčelí je vstupní sloupový portikus, v zahradním průčelí je rizalit se salou terrenou završený trojúhelníkovým štítem. K zámku náležíanglický park s mnoha druhy dřevin.
zámek Dukovany
Dolná Krupá - Alsókorompa (1813-1923)
Výstavba zámku v Dolní Krupé je spojena s rodinou Brunšvik. Původně zemanský rod se na území dnešního Slovenska doložitelně nacházel v Hlohovci v 16.st. Sňatkem s Marií Terezií Vitálisovou se Michal II. Brunšvik (1671-1719) stal majitelem Krupského panství. Jeho syn Anton ( který vystudoval právo na trnavské univerzitě ) nechal v letech 1749-1756 na místě staršího objektu postavit zámek v barokním slohu podle projektů císařského dvorního stavitele Johanna Baptisty Martinelliho st. Antona I. Brunšvik povýšila panovnice Marie Terezie do hraběcího stavu roku 1775 s právem nosit predikát de Korompa (z Krupé).
Prvorozený syn Anton II. Brunšvik dostal od otce panství v Martonvásári (dnes Maďarsko) a mladší syn Josef Brunšvik (1750-1827) se po otcově smrti roku 1780 ujal Krupského panství. V letech 1792-1796 se podílel na přestavbě zámku podle plánů Jana Josefa Talherra, hlavního stavitele uherské královské stavební komory. K zámku, rozšířenému na barokně-klasicistní objekt, přibily mnohé další objekty: divadlo, domek zahradníka, oranžerie, lázeňský domek a altánky v parku a pod .
Zanedlouho (roku 1813) se Jozef Brunšvik rozhodl opět přebudovat zámek v moderním klasicistním stylu. Přestavbu svěřil mladému 24-letému architektovi Antonu Piovi Rigelovi z Říma. Práce na menších objektech probíhaly v letech 1813-1819 (za hrabat Chotků) a zároveň se zakládal rozsáhlý, přes 100 hektarový anglický park podle projektů zahradního architekta Christiana Jindřicha Nebbiena (1788-1841). Práce byly dokončeny roku 1822, z tohoto roku pochází i plán zámku a parku s vepsanou legendou.
Zámek patří mezi nejkrásnější příklady venkovské klasicistní architektury na Slovensku. Již ve své době se díky rodu Brunšvik-Krupá stala Dolná Krupá místem, které se nejen v rámci monarchie, ale i za jejími hranicemi proslavilo uměleckými sbírkami ( zejména obrazárna ), bohatou knihovnou, sbírkami minerálů, ale i přírodními krásami parku. V samostatné divadelní budově ( existovala do roku 1937) uváděli představení i za aktivní účasti panstva, manželka hraběte Josefa, Marie Anna, rod. Majtényi, se ucházela o uvedení melodramatu, pro kterou měl zkomponovat hudbu Ludwig v. Beethoven. Podle ústní tradice rodiny byla Dolná Krupá místem, kde tento hudební skladatel zkomponoval své nejznámější klavírní dílo - Sonáta měsíčního svitu. Příslušníci nástupnického rodu hrabata Chotkové se později zasloužili o rozkvět zemědělství a chovatelství, panství proslavila hlavně na přelomu 19. a 20. století Mária Henrieta Chotková (1863-1946), dodnes známá jako " růžová hraběnka ", se svým rozáriem s více než 6 000 kořeny růží a později kompletní sbírkou severokrajných růží.
zámek Dolná Krupá
Zámek Kroměříž v rámci Olomoucké diecéze (1832-1836)
za vlády arcibiskupa Ferdinanda Chotka.
Zámek Jemniště (1800-1829)
Kolem roku 1800 získala zámek Isabela Rottenhan, provdaná za hraběte Jana Nepomuka Chotka z Chotkova a Vojnína.
2/
CHOTKOVSKÉ PALÁCE a DOMY
Chotkovský palác ve Vídni (Palais Chotek)
Rozsáhlá palácová budova ve stylu novorenesance. Nachází se v 9. vídeňském městském obvodu Alsergrund, na Währinger Straße č. 28.
Palác byl vystavěn v letech 1871 až 1874 architektem Lotharem Abelem na zakázku hraběte Otty Chotka jako podlouhlá, jednopatrová a přísně historizující stavba ve stylu novovídeňské renesance. Později byl palác navýšen o jedno patro a od roku 1891 jej majitel pronajal firmě Friedrich Otto Schmidt, který zde měl ateliér starožitného nábytku. Tatáž firma palác v roce 1904 koupila a zřídila zde své sídlo. Firma patřila mezi přední designéry nábytku a spolupracovala s mnoha věhlasnými umělci, mimo jiné například s Adolfem Loosem. V roce 1945 byl palác silně poškozen, ale brzy po válce se dočkal restaurace.
Chotkovský palác ve Vídni
Chotkův palác v Praze, také měšťanský dům U zlatého pelikána
Empírový palác, se nachází na adrese Hellichova 1 v Praze na Malé Straně. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Vznikl po roce 1804 přestavbou dvou barokních domů. V roce 1890 byl poškozen povodní a znovu a v roce 2002. V listopadu 2000 zde bylo otevřeno Informační a kulturní centrum Velvyslanectví Japonska v ČR, které bylo po povodních znovuotevřeno v říjnu 2004. Sídlí zde rovněž velvyslanectví Norska a Finska.
Chotkovský palác v Praze
Dům U Zlatého melounu, také zvaný Chotkovský
Dům čp. 432 na Starém Městě v Praze v Michalské ulici č. 12. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na místě dnešního domu stály původně dva středověké domy původem z 13. století. Na severní straně dům U Melounu, poprvé zmíněný k roku 1401, na jižní straně dům U Kryštofora, zvaný později Reinhartovský, zmíněný k roku 1407. Dům U Melounu byl pozdně goticky přestavěn a po polovině 16. století i renesančně. Podobně i dům U Kryštofora, který prodělal renesanční a barokní přestavbu. Po roce 1760 oba domy sjednotil Rudolf Chotek, z této doby pochází i pozdně barokní edikulový portál. V 19. století vznikla novorenesanční výmalba sálů severní budovy. V letech 1977–1982 byl objekt památkově rekonstruován.
Chotkovský dům v Praze
3/
ZANIKLÁ CHOTKOVSKÁ SÍDLA
Zámek Hetlín
Zámek postavil po r. 1787 Jan Rudolf Chotek, od r. 1824 pustl, pak zanikl.
Letohrádek Kamajka
Jednopatrový letohrádek postavil Jan Rudolf Chotek v maurském slohu po r. 1796, zanikl.
Zámek Radvančice
Jednopatrový empirový zámek postavil Jan Rudolf Chotek 1794-1870, poté zbořen.
Zámek Vernéřov
Zámek byl vystavěn v 70. letech 17. století. Byla to protáhlá budova o třinácti osách se dvěma krátkými, kolmými křídly do dvora, s fasádou členěnou lizénami. Střední rizalit s pilířovým průjezdem byl vytvořen v 1. polovině 18. století, věž nad ním byla postavena v roce 1853. V levém křídle bývala kaple s valenou klenbou. Za zámkem byl park, který vznikl až za hraběte Václava Chotka z Chotkova a Vojnína, kolem poloviny 18. století. V majetků Chotků byl v letech 1740-1804.
zámek Vernéřov v době své slávy
