Ve zdejší krajině provázely Vltavu od nepaměti rozsáhlé lužní lesy, složené z dubů, jasanů, javorů, topolů, olší a vrb. Těžbou dřeva a proměnou v louky a pole se udržel les pouze tam, kde se řeka nejčastěji a nejdéle stěhovala, zanechávajíc tůně, zálivy, nánosy a bažiny.
Tak tomu bylo u zdejšího pravého vltavského ramene, tekoucího k východu a zpět na severozápad a tvořícího s levým ramenem skutečný ostrov, kde býval panský dvůr. Tento zbylý les se stal základem pozdějšího rozlehlého krajinného parku, jehož celková kompozice vychází z původního založení na osnově barokního kříže, který tvoří hlavní severojižní alej a dvě boční aleje přímé. Toto pojetí je charakteristické pro barokně klasicistní úpravy zemědělské krajiny předchozího období.
Baroknímu cítění své doby v 17. a v 1. polovině 18. století, odpovídající francouzský parkový sloh, jako princip jednoty mezi stavbou a zahradou, který navázal na vývoj italské renesanční geometrické zahrady, mnohdy na úkor přirozeného vzhledu organismů a násilné změny jejich forem, začal plně ustupovat od 2. poloviny 18. století ideálům napětí a kontrastu.
Současně nastupující rokoko se svým obdivem k dalekému orientu považovalo za vzor čínskou zahradu, jakožto uměle vytvořenou krajinu vysokých estetických hodnot, kdežto racionalismus zájmem o přírodní vědy a cestování vedl navíc k soutěži v aklimatizování dovážených exotických rostlin a rozsáhlému obchodu cizími semeny.
Nový sloh okrasného zahradnictví, či sadovnictví dostal název "Anglický park", podle země původu. Pro jeho vznik byl důležitý I romantický útěk člověka do minulosti a vzdálených krajin. V této spojitosti dospěl veltruský park od historizujících staveb a umělých zřícenin přes stavby v asijském stylu a klasicistní antiku, k architektuře napoleonského empiru a později k takové architektuře, jež byla jen doplňkem přírodních hodnot, které směrovaly k odlehčení v podobě ušlechtilé vegetace, komponované s důrazem na uplatnění nejlépe vyvinutých stromových jedinců.
Po velké povodni, která v roce 1764 zasáhla veltruský ostrov rozšířil hrabě Rudolf Chotek poprvé park až za pravý břeh pravého ramene Vltavy do rozlohy 13 hektarů.
Podnětem pro založení a pravý rozvoj parku, jenž byl dobudován v roce 1830, byla další povodeň roku 1785, před kterou zde tekla řeka v šíři i několika desítek metrů. Došlo k prohloubení hlavního toku Vltavy, která opustila východní rameno. Hrabata Chotkové dali vybudovat nákladné regulační zařízení se stavidly, které zajišťovalo přítok vody do nového kanálu. Nižší vodní hladinou vznikly malebné ostrůvky, byly postaveny můstky, a v roce 1793 na jižní straně od zámku zbudována větší vodní plocha, tzv." jezírko", kde u břehu kotvily loďky, zhotovené na způsob historických plavidel, na projížďky několik kilometrů dlouhého průplavu. Od té doby zahrnuje park celou plochu tzv. "Ostrova", kde okrajový les obklopuje vnitřní areál zemědělské půdy. Vznikl tak nový typ okrasného statku ("ferme ornée"), kde pole zároveň plodila a působila esteticky.
A v duchu "pastýřského romantismu" střídaly se tu v malebných krajinných scenériích háje, louky, zahrady, pole, aleje a remízky s mnoha účelovými, zdobnými I kulisovými stavbami, z nichž některé se dochovaly do dnešních časů (Pavilon Marie Terezie, Laudonův pavilon, Paviloun "Přátelství", Dórský pavilon, Červený mlýn, socha boha Martha, Sfinga s mostem a umělá zřícenina), ostatní postupně zanikly (Čínská bažantnice, Modrý pavilon, Tuecký pavilon, Salaš, Ptáčník...). Regulací Vltavy v letech 1893-1894 došlo k vážnému zásahu do organismu parku poklesem hladiny vody v řece a průplav v parku ztratil zdroj vody.
Jako zbytek lužního lesa byly ještě donedávna v korunách stromů hnízda havrana polního, který zde měl nejsilnější z 12 českých havraních kolonií. Na počátku 2. poloviny 19. století došlo k ohrazení dnešní dančí obory, která byla založena patrně po roce 1824.
Z hlediska dendrologického je park zastoupen nejmohutnějším stromem v dančí oboře. Dub má objem necelých 7 metrů. U sochy boha Martha se nachází další dub o obvodu 5,8 metrů a působí již desetiletí bizarně zlámanými suchými větvemi. Z památných stromů jsou zde topoly, lísky, habry, kaštany, jilmy, javory, jasany, buky a lípy v krásných alejích i samostatně, dále břízy, modříny a jiné. Některé z uvedených stromů byly uměle vysázeny, Jiné spolu s olšemi, vrbami a jinými představují původní lužní les, u některých se stářím kolem 250 let. Z dovezených cizokrajných stromů již v 18. století, jsou zastoupeny platany, vzrostlé tulipánovníky, korkové duby, jedlé kaštany, rohovníky, jerlíny, jinany a borovice vejmutovky. V parku je určeno na 80 druhů stromů a keřů. Vývojový význam dnes cca 300 ha přírodně krajinářského parku ve Veltrusech je v tom, že byl založen řadu let předtím, než se anglický zahradní sloh rozšířil po Evropě. Stal se jedním z nejvýznamnějších dokladů dosud nepřekonané krajinářské tvorby zaměřené na kultivaci venkovské krajiny jako ideálního spojení užitkových a okrasných forem.
Více na: anglický park
