Otakar Špecinger
Nacistický Lebensborn v Čechách
ZÁMEK VELTRUSY
Jednou z nejodpornějších nacistických organizací byla instituce Lebensbornu, překládaného slovy Zdroj-anebo Pramen života. Poměrně vznešený název kontrastoval ovšem se zcela zrůdným posláním natolik rasisticky perverzního zařízení, že i sami Němci se je snažili před světem co nejvíce utajit. Proto Lebensborn působil převážně jenom na historickém území říše, kdežto v obsazených státech Evropy zůstával výjimkou-
a následkem včasné a důkladné likvidace představuje dodnes největší záhadu hitlerismu, jejíž rozsah se v úplnosti zatím vůbec nepodařilo zjistit.
Úkolem Lebensbornu byla hromadná výchova anonymně plozené rasy modrookých blondýnů a blondýnek s "čistou krví", které měli tvořil budoucí vládnoucí elitu nacionálních socialistů Třetí říše. Organizace byla založena dne 12. prosince 1935. Podléhala Heinrichu Himmlerovi, říšskému vedoucímu SS. Její praktická činnost vzešla ze Steinhorigen u Mnichova, kde ostatně také po deseti letech skončila. Za druhé světové války se pak její poslání rozvinulo především dvěma hlavními směry. Lebensborn jednak přebíral k výchově několikaleté děti s potřebnými "rasovými předpoklady", které hitlerovci bezostyšně uloupili na dobytých uzemých polským či jiným rodičům. Avšak kromě toho bylo přímo zabezpečováno rození potomků, kteří by rasově vyhovovali z hlediska tohoto hrůzného režimu jeho budoucím světovládným plánům. A tak se v budovách zabraných a vybavených pro potřeby Lebensbornu mladé nacistické ženy, vybrané pro svůj árijský původ a nordický vzhled, stávaly jakoby "snoubenkami vlasti". Setkávali se organizovaně s muži SS, ovšem pouze na několik nejnutnějších dní. Dvojice se bavily, tančily, opalovaly se a koupaly-avšak především trávily společné noci. Esesmani (zároveň takto odměněni za svou vojenskou službu) po několika dnech odcházeli ke svým útvarům, kdežto ženy zůstávaly v péči Lebensbornu nejprve doma a nakonec v ústavní porodnici až do narození dítěte, které jim bylo ovšem ihned odebráno. Neboť jediným otcem těchto dětí měl být Vůdce Adolf Hitler-a vlastní matky je proto už nikdy nesměly a nemohly spatřit!
Odhaduje se, že v letech 1941-1945 se v domech Lebensbornu, tj. většinou ve vybraných zámcích nebo v přepychových hotelech takto narodilo asi 40.000 dětí.
Údaje se ovšem velice liší-dokonce od 90.000 do pouhých 7.000 z poslední doby, neboť s odstupem let se projevuje i snaha zahladit či zmenšit hrůzostrašnost této nacistické instituce. V každém případě byly koncem války obojí ústavy Lebensbornu náhle a urychleně rozpuštěny-a nacisté včas a téměř beze zbytku zničili důkazy o jejich existenci.
Proto má svůj mimořádný a z historicko-morálního hlediska varovný význam skutečnost, že nejméně jeden domov Lebensbornu působil také na území někdejšího protektorátu Čechy Morava-a to na zámku ve Veltrusích.
Majitelé zbytků tohoto kdysi proslulého feudálního panství byli za druhé světové války manželé Karel Chotek (1887-1970) a Livie Chotková (1888-1970). Žili na zámku Velké Březno u Ústí nad Labem, tudíž v tehdejší německé Sudetské župě. Hrabě však dvakrát do měsíce zajížděl do Veltrus, aby si dohlédl na majetek, zčásti propachtovaný a později řízený německou vnucenou správou z Libochovic. Nevyplatilo se mu ovšem držet si při zámku koně a kočár. Chotek proto daroval dva páry na válečné potřeby říše a zato nařídil roudnický okresní hejtman, že některý místní hospodář musí vždy hraběte vozit od vlaku a potom zpátky na nádraží.
Úkol postihl především Josefa Holuba z Veltrus. Podle jeho i dalších ůdajů hraběte ani jeho choť původně nikdo neočekával s výjimkou hajného nebo zahradníka. Od roku 1943 se však u zámku odehrávalo naopak velmi okázalé přivítání. Povoz projížděl špalírem děvčat, která zdravila Chotka zdviženou pravicí, voláním "Heil Hitler!" a zpěvem. Modrooké blondýny měly na sobě stenokroje Svazu německých dívek a na pažích pásky s hákovým křížem.
Tato děvčata ve věku od 18 do 25 let se zde vždy po několika dnech či nanejvíš týdnech měnila. Bývalo jich dohromady zhruba třicet a na společné procházky rozlehlým přírodním parkem je vodily tělnaté dozorkyně. Personál byl výhradně německý a přišel sem odjinud. Dívky byly ubytovány v postranních křídlech zámku, kde se nalézá mnoho nevelkých pokojů. Avšak přes den a o večerech používaly společenských místností-často k zábavám všeho druhu.
Především ale tato děvčata hostila mužské návštěvy. Neboť vždycky na několik dnů sem za nimi přijížděli vybraní esesmani, kteří potom s přidělenými partnerkami bydleli v jakýchsi anonymních pokojích. Dobré jídlo, pití a hudba-to všechno napomáhalo k vytvoření potřebné atmosféry-a dvojice se zřejmě často uchylovaly do svých pokojů. Po několika dnech, po splnění svého "úkolu", ovšem muži odjížděli. Děvčata ještě nějaký čas zůstávala, možná pro zjištění svého těhotenství. Potom odjížděla pryč, většinou domů, aby nakonec slehla v některé porodnici Lebensbornu. A do Veltrus mezitím přijela další skupina podobných mladých dobrovolnic.
Občas, když už esesáčtí "snoubenci" odjeli, přicházeli na zámek rozptýlit děvčata důstojníci z kralupské německé posádky Wehrmachtu, a baron von Kleist se svoji mladou manželkou ze dvora v Dědibabech-anebo další členové NSDAP z dolního Povltaví. České ženy, které občas pracovaly na polích při veltruském velkostatku, se k německým dívkám nesměly ani přiblížit-však jejich úděl znaly a nevybíravě je odsuzovaly. Rozlehlý zámecký park byl tehdy pro veřejnost uzavřen, vstup zakazovaly četné tabule, na hlavní bráně visely řetězy a německý správce vyhnal důtkami tu vesničanku, která si při okraji lesa sbírala chrastí. Avšak přece jenom se několika českým zaměstnancům, především německým zahradníkům, podařilo nahlédnout do života a funkcí veltruského Lebensbornu. Jednalo se o J. Jílka, J. Floriána a některé další. Víme také zcela bezpečně, že tato instituce pracovala na zámku ve Veltrusích do přelomu let 1944-1945, kdy pojednou s veškerým svým vybavením zmizela-a kdy také byl park opět zpřístupněn běžným návštěvníkům.
Takovéto nacistické líhně "rasového" potomstva měly řešit demografický problém, vzniklý válečnými ztrátami-a napomáhat k rozpínavosti nacistické říše. Rozmnožovat se anonymně a na rozkaz považovali hitlerovci za samozřejmou a takřka posvátnou záležitost, za vlasteneckou povinnost člena i členky NSDAP. Nestarali se o duševní následky u takto zrozených a potom v cizích rodinách nebo sirotčincích vychovávaných dětí. Ba naopak-chtěli jejich nenormálnímu osudu plně pro svou zhoubnou ideologii využít, vždyť z nich jednou měli vzejít nesmiřitelní vládcové podmaněného světa.
Instituce Lebensbornu tedy měla zajišťovat trvání tisícileté říše-a intenzivně rozmnožovat vedoucí elitu nacistického státu. Masový experiment se nedočkal delšího trvání, skončil po několika letech. Jak dnes ale dokládá stále početnější literatura, potvrdil mimořádně odstrašujícím způsobem zločinné cíle a praktiky hitlerovského fašismu-a jenom z toho důvodu, jako dosud neznámý další jejich příklad a doklad, jsme zde uvedli tuto tajemnou stránku z historie Veltrus!
Jediná vzpomínka na německý pobyt ve Veltrusích