Řád zlatého rouna byl založen burgundským vévodou Filipem Dobrým (1396-1467) v lednu 1430 při příležitosti jeho sňatku s princeznou Isabelou Portugalskou. Jedná se o světský řád rytířů po vzoru duchovních rytířských řádů a o privilegované vyznamenání, udělované velmistry za zásluhy. Velmistry řádu byli a jsou panovníci burgundského, habsburského a španělského vládnoucího domu. Od svého vzniku udělil Řád zhruba jen 1300 vyznamenání.
Úkolem řádu je udržování katolické víry, ochrana církve a zachovávání neposkvrněnosti rytířské cti.
Řád sdružuje všechny své členy jako nerozlučitelný svazek. Členové řádu mají stejná práva a chovají se k sobě bratrsky. Počet rytířů byl původně omezen na necelých třicet a vedle Řádu zlatého rouna nesměli být členy jiného řádu. Tato pravidla se však postupem času zmírnila. Řádoví rytíři byli osvobozeni od všech poplatků a podléhali jen soudní pravomoci, jurisdikci řádu samého. Tato soudní moc sestávala ze všech třiceti řádových rytířů a řádového suveréna, resp. jeho zástupce. Při všech slavnostech u dvorů měli přednost a právo nadřazenosti, s výjimkou korunovaných hlav. Španělští rytíři řádu měli právo kdykoli neohlášeni vstoupit do sálů paláce a jejich vůdce mohl stát před králem s pokrývkou na hlavě.
Předobrazem Zlatého rouna je rouno starořeckého mytického hrdiny Jasona a jeho Argonautů, kteří se vydali na cestu lodí Argo do Kolchidy na maloasijském pobřeží Černého moře s cílem toto zázračné zlaté rouno ukořistit. Poz- ději byl v řádové literatuře pohanský Jason nahrazován Gedeonem, biblickým hrdinou ze Starého zákona, který pod symbolem rouna porazil Madiánské. Základní symbol řádu je zlaté beránčí rouno s hlavou obrácenou heraldicky doprava. V 17. století vznikl odznak, složený ze tří článků pohyblivě spojených. Zde je stejný beránek zavěšený na černě smaltovaném křesacím kamenu s bílými skvrnami. Z jeho strany šlehají červené plameny se zlatými obrysy. Tyto články jsou ještě převýšeny křesací ocílkou, na níž je vpředu znázorněn boj Jasona s drakem, vzadu je výjev z plavby antických Argonautů. Zakulacená modře smaltovaná držadla ocílky nesou vpředu řádové heslo: Pretium laborum non vile (Odměna za námahu ne nepatrná), vzadu je nápis: Non aliud (Ne jinak). Tato sestava je zavěšena na červené stuze, stažené nad řádem ozdobenou průvlečnou agrafou (francouzsky coulant) a nošené u krku. (Čestmír Franěk)
Po vymření rodu burgundských vévodů roku 1477 přešel řád na rod Habsburků. V roce 1700, když zemřel poslední španělský král z habsburské dynastie, byl řád rozdělen, v důsledku bourbonsko-habsburských sporů o dědictví, na dvě linie a dodnes tak existuje španělská větev bourbonských dědiců a rakouská větev Habsburků. Rakouská republika v roce 1953 uznala právo hlavy dynastie Habsburků na suverénní udělování řádu.
Habsburský řád byl výjimečným vyznamenáním a byl udělován příslušníkům starých evropských rodů, kteří se zasloužili o habsburskou dynastii. Jde o řád o jedné třídě. Původně byl nošen pouze na řetězu a později z důvodu velké váhy kolany rozhodl císař Karel V., aby byl nošen na červené stuze kolem krku a řetěz byl vyhrazen jen pro řádové slavnosti. Řádovým svátkem je den sv. Ondřeje (30. listopadu), patrona řádu, kdy jsou také přijímáni noví rytíři. Mezi dosud jmenovanými rytíři řádu najdeme řadu jmen z českých dějin např. Vilém z Rožmberka, Vratislav z Pernštejna, zastoupeny jsou opakovaně šlechtické rody Lobkowiczů, Schwarzenbergů, Valdštejnové, Černínové, Šternberkové, Chotkové a další. Pan Vilém z Rožmberka byl rytířem řádu jmenován 28. listopadu 1584 králem Filipem II. jako 252. rytíř řádu. Řádem byly dekorovány také významné vojenské osoby, např. maršál Radecký z Radče.
Ve Španělsku se dnes jedná o státní vyznamenání udělované i nekatolíkům, což odporuje původním zákonům řádu.
30. listopadu je řádový den. Dodnes se v tento den konají slavnostní svaté mše a přijímají se noví členové řádu.
Z chotkovského rodu získali Řád zlatého rouna Rudolf Chotek, Jan Rudolf Chotek a Karel Chotek.
Rudolf Chotek (1706-1779), Jan Rudolf Chotek (1748-1824) a Karel Chotek (1783-1868)
